+420 255 790 587

Reference

Váš partner

Aplikace terapie cév při zlomeninách kostí

Knochenbrueche

Fyzikální terapie cév BEMER může být považována za milník ve fyzikální
terapii cév. Ta aktivuje samoléčebné síly
a tím podporuje hojení ran a zranění, včetně těch,
které jsou způsobeny natrženým vazivem. Kromě toho jsou všechny regenerační procesy
v organismu podporovány. Podstata fyzikální terapie cév BEMER spočívá ve
vícerozměrné signální struktuře, která efektivně stimuluje omezenou
nebo narušenou mikrocirkulaci. To podporuje nejdůležitější
tělesné regulační mechanismy pro procesy hojení, zotavení a
regenerace. Fyzikální terapie cév
tedy nepochybně vede k významnému zlepšení mikrocirkulace. To
se potvrzuje i prostřednictvím řady studií, které vedly k vědeckému
prokázání terapie BEMER. Výsledky šetření ukazují,
že terapii BEMER lze přičíst ochrannou a profylaktickou
účinnost. Je také doloženo, že terapie v oblasti hojení ran,
například u zlomenin kostí, má pozitivní vliv a přispívá k
regeneraci. Podle dnešního stavu medicínsko-technické vědy není k
léčení poruchy mikrocirkulace známá žádná jiná prokázaná účinná
možnost fyzikální terapie než je fyzikální terapie cév BEMER.
V souhrnu lze říci, že s fyzikální terapií cév
BEMER lze dosáhnout včasného hojení zlomenin.

Informujte se

Vaše kontaktní údaje

O zlomeninách kostí

Zlomeniny kostí

Zlomeniny kostí jsou nejen nepříjemné a spojené s bolestí, ale potkají člověka také většinou překvapivě, např. při dopravní nehodě, při sportu, při pádu, při nárazu, při působení sily, při nadměrném ohýbání nebo jako zlomenina z nadměrné námahy, jako například po dlouhém pochodu. Odhaduje se, že téměř polovina všech mužů a téměř třetina všech žen v Německu mezi 25 a 74 lety alespoň jednou v životě utrpěla zlomeninu. Lékařsky se přitom hovoří o fraktuře. Zvláště zarážející je vysoký podíl zlomenin kostí žen nad 65 let. To je přičítáno zejména s osteoporózou způsobeným frakturám. Osteoporóza, také známá jako „ztráta kostní hmoty“, je onemocnění, které vede k progresivní ztrátě kostní hmoty, a tak ztrátě kostní stability, která často způsobuje zlomeniny kostí. Kromě osteoporózy existují i další typická onemocnění kostí, jako jsou křivice, skolióza a tzv. nemoc křehkých kostí. Je-li například tkáň oslabená osteoporózou, mohou i drobná poranění vést ke zlomeninám kostí. U nemoci křehkých kostí se jedná o dědičné onemocnění, u kterého se tvoří kosti pouze neúplně. Odpovídajícím způsobem vysoké je tedy riziko zlomeniny kostí. Není neobvyklé, že kromě zlomené kosti dochází i k jiným zraněním, při nichž jsou zraněny i přilehlé cévy a nervy.

Stavba kostí

Že by došlo ke zlomeninám kostí bez vnějších vlivů nebo onemocnění kostí je poměrně nepravděpodobné. I když kosti člověka přestavují jen asi dvanáct procent jeho tělesné hmotnosti (takže například kosti 50kilogramového člověka váží asi šest kilogramů), jsou dvojnásobně tvrdé než žula. To také příroda dobře předvídala, protože kosti slouží ke stabilizaci a ochraně vnitřních orgánů. Výchozí poloha je k tomu kostra, která je tvořena z mnoha kostí. Při narození se skládá z více než 300 kostí a chrupavek. Během růstu a vývoje kosti rostou částečně společně, stávají se stabilnějšími a odolnějšími, čímž se posiluje lidská kostra. Dospělý člověk má zpravidla přes 206 kostí, které se z poloviny nacházejí v rukou a chodidlech. Kosti se skládají z vysokého obsahu vody (25 procent) a organických látek a anorganických minerálů. Patří mezi ně vápník (který dává kostem pevnost), hořčík a fosfor. Jsou přítomna i malá množství draslíku, železa, sodíku, fluoru a chloridu. Vnitřní jádro kosti je obklopeno kompaktní kostní hmotou, okolo které se nachází okostice jako vnější plášť. Ta obsahuje speciální buňky (osteoblasty), ze kterých se tvoří nové kostní buňky, které přispívají k růstu a regeneraci kosti. V dutinách velkých kostí páteře se nachází kostní dřeň, ve které se každý den vytvoří až pět miliard krvinek. Tuková tkáň vytváří červené krvinky, různé krevní destičky a leukocyty (bílé krvinky). Při pohledu na celek kostních funkcí tak není divu, že zlomeniny kostí mohou rychle vést k problému. Před podstoupením léčby zlomeniny kosti a přidružených rehabilitačních opatření by měl být nejprve zvážen druh zlomeniny kosti.

Druhy zlomenin kostí

V podstatě mohou být zlomeniny kosti (bez nároku na úplnost výčtu) rozděleny takto: – příčné zlomeniny (příčné fraktury), – šikmé zlomeniny (šikmé fraktury), – spirální zlomeniny (spirální fraktury), – prasklinové zlomeniny (prasklinové fraktury), – kompresní zlomeniny (kompresní fraktury). U příčné fraktury se jedná o jednoduchou, příčně probíhající zlomeninu. Takové se často stanou přímým působením síly na stabilní končetinu. Typickou příčinou příčné fraktury je roznožka holeně při fotbalu. Šikmá fraktura je podobná příčné zlomenině, ale s šikmo působící sílou s následkem šikmo probíhající linie fraktury. Spirální fraktura se vyznačuje spirálovitě probíhající linií fraktury, která je způsobena nepřímým účinkem síly s následným otáčením pevné končetiny. Typickým příkladem je nehoda při alpském lyžování. Prasklinové fraktury se vyskytují na lebeční kosti. Zpravidla se jedná o vliv vnější síly. Tyto fraktury se vyznačují liniemi zlomu ve tvaru hvězdy, často s vtlačením fragmentů. Kompresní fraktury vznikají působením síly na podélnou stranu kosti. Typickou příčinou kompresní fraktury je pád z větší výšky. Ve výčtu zlomenin kostí musí být také uvedena takzvaná tříštivá zlomenina. O takové se hovoří při vícečetné zlomenině kosti, při které je radiograficky zobrazitelných více než šest fragmentů kosti. Mezi nejčastější zlomeniny kostí patří zlomeniny zápěstí, chodidla a prstů u nohou, ale také zlomeniny kotníku, klíční kosti a hlavice pažní kosti. S rostoucím věkem dochází také nezřídka k frakturám páteře a kyčelního kloubu. Obzvláště nepříjemné jsou zlomeniny pánve. Jako taková se označuje fraktura kostních částí pánve. Dojde-li ke zlomenině pánve, následkem nemusí být jen zlomená kost, ale může to vést k poranění vnitřních orgánů, močového měchýře nebo močové trubice. Velké riziko z hlediska uzdravení představuje zlomenina páteře. Při zlomenině páteře se stlačí a zlomí obratle. Zlomeniny mohou zůstat bez vážných příznaků, když se úlomky kostí nepohybují (v tomto případě hovoříme o stabilní zlomenině). V opačném případě může dojít ‒ v závislosti na závažnosti poranění ‒ k neurologickým příznakům, jako jsou smyslové poruchy nebo v závažných případech může dojít k paralýze. U všech fraktur kostí se může jednat o otevřené nebo uzavřené zlomeniny kostí. Při uzavřené zlomenině kosti nedochází k vnější ráně, zatímco při otevřené zlomenině kostí vzniká v oblasti zlomeniny rána. Kůže a svaly jsou zraněné, zranění na kůži představuje navíc vysoké riziko infekce. Nezřídka jsou zlomeniny kostí spojeny také s jinými zraněními. Takže mohou být například kvůli zlomenině kosti zraněny sousední cévy a nervy.

Léčba a rychlejší hojení zlomenin kostí

U všech bolestí a nepohodlí, které jsou se zlomeninami kostí spjaty, existuje jeden pozitivní aspekt: Jsou léčitelné. Pro tento proces se ale musí nejprve objasnit, zda může následovat konzervativní léčba fraktury (například znehybněním sádrou), nebo zda je nevyhnutelná operativní léčba. Přitom postup závisí kromě typu zlomeniny také na tom, jaká kost je postižena, jakož i na jakýchkoli doprovodných nemocech a zraněních. V obou případech však platí, že se u zlomeniny kosti musí části kosti uvést zpět do správné polohy. To se provádí pomocí manuálního tahu nebo tlaku. Kosti uvedené do své staré polohy musí být do úplného uzdravení fixovány pomocí hřebíků, drátů, šroubů nebo kovových destiček. Cílem je mít nejstabilnější možnou fixaci kosti, aby pak mohla v klidu srůstat. V závislosti na typu zlomeniny může hojení probíhat rychleji nebo pomaleji. Mají-li oba zlomené konce spolu těsný kontakt, mohou srůstat pomocí spojovací tkaniny, protože spojovací tkanina disponuje nervovými vlákny, cévami a životaschopnými buňkami, které tvoří nové části kosti. Přitom tělo nejprve tvoří spojovací tkaninu z krevních sraženin na místě zlomeniny, ze kterých pak opět tvoří chrupavku. Minerály pak zajišťují, aby nová chrupavka postupně ztvrdla do pevné kosti. Po prvním kroku hojení zlomeniny kosti začíná proces rehabilitace, při kterém je zachována nebo později natrénována funkce svalů. Souhrnně tedy platí, že při léčbě a hojení zlomenin kostí platí zásady přemístění,, udržení a rehabilitace. Přitom hrají nezanedbatelnou roli také tělu vlastní samoléčebné a opravné mechanismy. K účinné podpoře těchto mechanismů je základní nezbytností regeneračních procesů, rovněž u zlomenin kostí, podpora nebo obnovení dobré mikrocirkulace. Tím je míněno dobré zásobování a odstranění tkáňových buněk zlepšením krevního oběhu. Ten zlepšuje přívod živin v postižené tkáni, přispívá ke snižování zánětu, a může proto významně podporovat proces hojení. Fyzikální terapie cév BEMER je cenným přínosem.