+420 255 790 587

Reference

Váš partner

Pomoc při diabetu prostřednictvím fyzikální terapie cév BEMER

Diabetes

Se zavedením fyzikální terapie cév BEMER bylo poprvé možné komplexním způsobem stimulovat nejdůležitější regulační mechanismy mikrocirkulace. Toto mohlo být prokázáno také v řadě vědeckých a observačních studií rovněž u diabetických pacientů:
U pacientů s diabetickou polyneuropatií (onemocnění periferních nervů, jehož průběh může způsobit bolesti, brnění, pálení nebo pocity znecitlivění v pažích a nohou) po několika týdnech terapie BEMER bylo možné dosáhnout významného zlepšení funkčního stavu subkutánní mikrocirkulace rovněž jako imunitního systému.
V další studii bylo zjištěno, že oblasti ran u ambulantních, konzervativně ošetřovaných pacientů s diabetem, kteří byli léčeni terapií BEMER více než 27 dní, byly významně menší než u pacientů s diabetem v kontrolní skupině. Narušené hojení ran se tak mohlo významně zlepšit.
Takže v celkovém terapeutickém konceptu léčby metabolických poruch, jako je diabetes mellitus, a prevence metabolického syndromu, je fyzikální terapie cév BEMER doplňkovou léčbou, která je obzvláště dnes bezpodmínečně nutná (kvůli stresu, nedostatku pohybu).

Informujte se

Vaše kontaktní údaje

O diabetu

Diabetes mellitus

Diabetes mellitus je nyní velmi častým onemocněním a některými je nazýváno přímo „epidemií století“. Pokud se podíváte na několik čísel, je rychle zřejmé, že takové označení je zcela opodstatněné: Podle OECD byla prevalence diabetu (tj. incidence diabetu) v roce 2010 průměrně 6,5 procent (v Nizozemsku 5,3 procent, ve Francii 6,7 procent, v Německu 8,9 procent a v USA dokonce 10,3 procent). Podle údajů IDF (International Diabetes Foundation) se dá očekávat, že toto číslo v Německu do roku 2030 vzroste na nejméně 13 procent. Pokud se nyní uvažuje o četnosti onemocnění v závislosti na věku, poznamenává se, že se s věkem zvyšuje. Například výsledky studie DEGS ukazují, že u 40 až 49letých 2,0 procenta mužů a 4,5 procent žen trpí cukrovkou. Ve věkové skupině 70 až 79letých je tento podíl již okolo 22 procent. Vzhledem k tomuto vysokému počtu postižených je dopad na náklady v systému zdravotní péče samozřejmě obrovský. Například výsledky studie CoDiM ukazují, že přímé náklady kvůli diabetu v Německu obnášejí již přes 30 miliard eur ročně. Diabetes mellitus (česky „úplavice cukrová“) neboli diabetes 2. typu se hovorově nazývá také diabetem nebo cukrovkou. Toto metabolické onemocnění je součástí tzv. metabolického syndromu, který je považován za hlavní příčinu rozvoje arteriosklerózy (kornatění tepen) a koronárního srdečního onemocnění (onemocnění koronárních tepen). Vedle diabetu patří k tomuto syndromu i následující faktory: abdominální obezita, vysoký krevní tlak (hypertenze) a změněné hladiny lipidů v krvi (dyslipidémie). Výskyt tohoto komplexu příznaků u dospělých v Německu činí asi 20 procent u žen a 25 procent u mužů. Ačkoli hrají při vzniku roli různé faktory, interakce mezi vysokým příjmem kalorií, podvýživou a nedostatkem pohybu je jednou z hlavních příčin. Rizikové faktory pro diabetes zahrnují nadměrné stravování, nadváhu, androidní rozložení tuků (distribuce tuku kolem trupu, také známý jako „jablko“, který se nachází hlavně u mužů), věk a nedostatek pohybu.

Co se děje v těle při diabetu?

Zvýšený příjem kalorií často vede také ke zvýšení hladiny cukru v krvi. Přiměřeně k tomu se pokouší slinivka břišní vyprodukovat více inzulínu. Slinivka břišní (nazývána také pankreas) je orgán o hmotnosti 70 až 100 gramů, který ústí pod vrátníkem společně se žlučovodem do smyčky dvanácterníku ve tvaru C. Aby mohla plnit svoji klíčovou roli v trávení uhlovodíků, tuků a bílkovin, má dvě naprosto odlišné buněčné struktury: na jedné straně exokrinní žlázy (exokrinní „odvádějící ven“ – v tomto případě do trávicího traktu), které produkují zásaditý zažívací sekret, který obsahuje mimo jiné důležité enzymy pro trávení tuků a bílkovin. Na druhé straně endokrinní žlázy (endokrinní „odvádějící dovnitř – v tomto případě do krve), které se skládají z ostrůvkovitých Beta buněk (nazývaných „Inzulín“), které za normálních podmínek produkují cca dva miligramy inzulínu denně. Tento hormon je normálně odpovědný za dopravu cukru, aminokyselin a tuků v tělesných buňkách, a proto se často označuje také jako zásobní hormon. Po letech nebo desetiletích této nadprodukce se ovšem slinivka břišní vyčerpá a hladina glukózy v krvi stoupá. Ačkoliv by bylo možné tuto ještě na inzulínu nezávislou cukrovku zpočátku léčit dietou a pohybem, vede to u mnoha pacientů k tomu, že si musí píchat inzulín.

Diagnóza

U asi 90 procent pacientů s diabetem se jedná o diabetes 2. typu. Tito pacienti mají nemoc obvykle několik let před tím, než e vůbec diagnostikována, protože často – zvláště na začátku – je doprovázena jen nespecifickými příznaky, jako jsou únava, slabost, poruchy vidění a náchylnost k infekcím (například časté záněty močového měchýře). Ztráta hmotnosti se vyskytuje pouze zřídka a zvýšená žízeň a frekvence močení jsou pozorovány pouze při extrémně zvýšených hladinách glukózy v krvi. Z tohoto důvodu je diagnóza často stanovená náhodou.

Diabetes mellitus 1. typu

Kromě toho existuje diabetes mellitus 1. typu. Při něm tvoří pankreas příliš málo inzulínu, nebo netvoří vůbec žádný inzulín. Příčiny tohoto typu onemocnění nejsou zcela známy, a pokládají ze za ně jak genetické faktory, tak i autoimunitní reakce, znečištění životního prostředí a virové infekce. Charakteristické pro diabetes 1. typu je výrazná ztráta hmotnosti během několika týdnů. S tím přichází ještě dehydratace, konstantní žízeň, časté močení, zvracení a také občasné křeče nohou a bolesti břicha. Navíc jsou možné obecné příznaky jako únava, slabost, poruchy vidění a poruchy koncentrace nebo bolesti hlavy.

Prognóza pacientů s diabetem

Proto prognóza léčby pacientů s diabetem jasně závisí na těchto následných komplikacích. Pacienti, kteří svůj životní styl přizpůsobí podle konkrétních doporučení (dieta a pohyb jako základní léčba), mohou pravděpodobnost takových komplikací podstatně snížit, a proto prognózu podstatně zlepšit. V případě diabetiků toto nakonec znamená snížení hladiny glukózy v krvi a hladiny HbA1c. Hodnota HbA1c nám zjednodušeně poskytuje informace o sacharifikaci buněk nebo buněčných membrán. V důsledku toho vedou vysoké hladiny cukru v krvi k vysokým hladinám HbA1c, a tím k vysoké pravděpodobnosti sekundárních nemocí. Pokud základní terapie nevede k požadovanému úspěchu, tj. dosažení předepsané cílové hodnoty HbA1c, pak následuje farmakoterapie perorálními antidiabetiky. Pokud by tato léčba byla neúspěšná, bude pacient nakonec léčen inzulínem.